Březen 2009

3. a 4. kapitola

17. března 2009 v 18:37 | Lawiane |  Ettinsmoor
3. KAPITOLA
...
Ráno se Šarn vzbudila brzy, všichni ještě spali. Opatrně se vymanila z Kaspianovy náruče a potichu se vyplížila ven. Galea zvedla hlavu a Šarn se usadila v ohbí její přední nohy. Chvíli se spolu bavily v myšlenkách a zanedlouho se z vigvamu ospale vymotali ostatní. Rozloučili se s optimistickými bludičkami a chystali se k odletu. Žvildík je sice ještě chtěl představit svému kamarádu, ale ten ke své smůle nebyl doma, a tak manželský pár vyrazil dál na sever. Přelétli říčku Suchou a konečně byli v nehostinném Ettinsmooru, který přesto chtěli tolik poznat. Dávali dobrý pozor, aby nenarazili na obry či jiné nebezpečí. Chvílemi letěli společně na Galee a jindy zase každý zvlášť. Během dopoledne přeletěli kopcovitou krajinu a teď se před nimi rozprostírala rovina velkého vřesoviště. Občas kolem nich proletěl pták, jinak nepotkali živou duši. Krajina po delší době, co v ní člověk strávil, začala působit trochu depresivně. Kvečeru se na západě objevily mraky, které velmi rychle tmavly a těžkly. Každou chvíli byly blíž a blíž. Slunce už se za ně dávno skrylo.
,,Tomu asi neuletíme!" křikl na ní Kaspian z grifova hřbetu
,,Budeme muset letět níž!" zařvala Šarn, aby jí slyšel i přes zvedající se vítr.
Přikývl a Jasný Sen i Galea sletěli o hodný kus níž. Asi za hodinu ovšem vítr zesílil natolik, že pro ně byl let příliš namáhavý a tak se rozhodli přistát.
Smrákalo se a z nebe už se začali snášet první kapky deště. Galea se stočila do klubíčka podobně jako pes, nadzvedla jedno křídlo a poskytla tak dvou lidem přístřeší. Jasný sen už se do jejího úkrytu nevešel.
,,Pár kapek mi přece neublíží," prohlásil, ,,lehnu si vedle tebe, Galeo." A jak řekl, tak také udělal.
Pod dračím křídlem to bylo podobné jako v malé jeskyni, až na to, že z jejího těla sálalo teplo a tak jim tu bylo příjemně. Galea k nim strčila hlavu, aby jí vítr nevháněl studený déšť do tváře. Slyšeli, jak venku řádí bouřka a poryvy větru.
,,Od té doby co jsme v Ettinsmooru, není tahle dovolená teda nic moc," postěžovala si Šarn, ,,dlouho bych v takové krajině žít nemohla."
Galea na souhlas zamručela.
,,Ale nechceš to snad vzdát a vrátit se domů?" ujišťoval se Kaspian.
,,Ne. To ne. Ještě se podíváme trochu dál. Zatím jsme nezažili ani nic zajímavého," ubezpečila ho Šarn a netušila, jak moc si bude později přát, aby při tom také zůstalo.
,,Chudák Sen," utrousila Šarn po chvilce ticha.
,,Zvládne to," řekla Galea, ,,vždyť je zvyklý žít venku."
,,Ale ne na pláni, kde se není kam schovat."
,,Nedělej si starosti. Kreju ho svým tělem, takže na něj tolik nefouká a kdyby něco, zkusím ho přikrýt druhým křídlem," slíbila Galea a po nějaké době i přes to příšerné počasí všichni nějak usnuli.
Ráno bylo sice chladné, že Šarn chvíli podupávala, aby se zahřála, ale včerejší bouře přešla a nebe bylo opět jasné. Vyrazily dál na sever. O něco unavenější a hůře naladění, než když jejich cesta začala, ale přesto odhodlaní v ní pokračovat. Slunce jim zanedlouho usušilo vlhké šaty a našli i říčku, ze které si doplnili zásoby vody.

4. KAPITOLA

Bylo kolem poledne, Galea letěla pomalu vpřed a pravidelně zabírala křídly. Byli však příliš nízko a příliš neopatrní. Šarn ten pravidelný pohyb uspával a nepřítomně zírala drakovi mezi rohy. Z polospánku jí rázem vytrhl Galein polekaný výkřik a náhlé škubnutí. Chytila se rychle sedla, aby nespadla a zmateně se rozhlédla, ve snaze zjistit co se děje.
,,Šarn pozor! Dole!!!" zaslechla řvát Kaspiana
A původce toho všeho uviděla okamžitě. Celé se to odehrálo nesmírně rychle.
Pod nimi bylo několik obrů, ale na pravé obry byli příliš malí. V rukou drželi silné řetězy, z nichž se jeden omotal Galee kolem krku jako laso a ta se teď divoce zmítala, ve snaze se z něj vyprostit. Na to byl však příliš silný a navíc už jí další spoutal nohy. Dračice řvala a bojovala jako šílená. Šarn neslyšela skoro nic jiného než její ryk. Koutkem oka zahlédla Kaspiana s Jasným Snem, který už byl také v řetězech a obři je pomalu, ale jistě stahovali k zemi. Šarn byla vyděšená, srdce jí vyskakovalo až do krku a ruce se jí klepaly, jako by bylo mínus dvacet.
Potřebovala luk, jenže ten byl přidělaný ze zadu na sedle, toulec měla sice na zádech, ale samotné šípy jí byly k ničemu. Právě je těsně minulo další železné laso. Galea se zatím držela statečně, jenže útočníci byli v přesile a Šarn si jasně uvědomovala, že tenhle boj nemůžou vyhrát. Rozhodla se, že se otočí a pokusí se zmocnit luku. Na drakovi bojujícím v šíleném děsu o svou svobodu, to byl však dost těžký úkol. Otočila se, jednou rukou se přidržovala sedla a tou druhou se snažila uvolnit zbraň z řemene, kterým byla připevněná. V duchu proklínala sama sebe, že byla tak neopatrná a neměla ho u sebe a při tom prosila Aslana o pomoc.
Galea na chviličku přestala řvát a v tom náhlém tichu Šarn usyšela tvrdou ránu. To Jasný Sen prohrál svůj boj a i se svým jezdcem dopadl na zem. Následovalo škodolibé zachechtání jednoho z obrů.
,,Kaspianééé!!! Néééééé!!!" zaječela, až měla pocit, že se jí roztrhnou hlasivky. Znovu se pokusila vyprostit svůj luk. V tom však ucítila náhlou bolest kolem pasu a ruce se jí bezmocně přimkly k tělu. Jedno rázné zatáhnutí, opustila Galein hřbet a padala dolů. Všechno se jí před očima rozmazalo. Pomyslela si, že je to konec a jediné co očekávala, byl tvrdý náraz na mokrou zem, při kterém si nepochybně přeláme všechny kosti. Nic takového však nepřišlo a ona se těsně nad zemí zhoupla a zůstala viset v řetězu, který se kolem ní nesnesitelně utahoval. Obr, který řetěz držel, ho při jejím pádu stihnul zkrátit tak, aby nedopadla na zem. Svalila se do bahna a hned jí chytilo několik mužů, oděných v černém, kterých si zprvu vůbec nevšimla. Začali jí svazovat normálními provazy ruce, nohy a nakonec i pusu. Z nějakého důvodu jí opustila veškerá bojovnost. Nechala se sebou cloumat a v zoufalství pozorovala Galeu, jak se i na zemi snaží klást odpor.
Jen co ji svázali, popadl ji některý z obrů a hodil ji na povoz tažený koňmi. Trochu se otočila a těžko říct, jestli s úlevou nebo zděšením zjistila, že vedle ní leží Kaspian, taktéž omotán v provazech. Ležel na zádech, takže nevěděla, jestli ji vidí nebo ne, ale nepřítomně koukal na nebe a z koutku úst mu stékal pramínek krve. Šarn v hlavě hučely zoufalé výkřiky jejího draka. Vůz se najednou rozjel a drncal po kamenech, žádná cesta tu nebyla.
Šarn v myšlenkách sdělila Galee, že je zdravotně v pořádku. Viděla ji, jak se pořád zmítá pod přesilou obrů, ale už ne tak rázně, spíš z posledních sil. Kousek od ní ležel Jasný Sen, spoutaný a nehybný. Jak jí vůz odvážel dál a dál od Galey, myšlenkové spojení mezi nimi sláblo. Šarn se třásla po celém těle a nedokázala to nijak ovládnout.
,,To není možné! Galeo! Prosím né!" vzlykala ve svém nitru, ale drak už ji neslyšel. Byly od sebe příliš daleko. Koně uháněli cvalem pryč, dál a dál do neznáma a ani ona už neslyšela její pravý řev, pokud ještě nějakého řvaní byla vůbec schopná.
...
Všude byla tma, probrala se na tvrdé zemi. Neuvědomovala si, jaká doba uplynula, od toho co je zajali. Usoudila pouze, že po cestě ztratila vědomí, protože si jí nepamatovala.
Vyškrábala se na nohy, s tím že prozkoumá své okolí, co jen to půjde. Viděla sice jenom černočernou temnotu, ale po hmatu zjistila, že na sobě má míst svého oblečení nějaké pytlovité hadry. Stěny byly kamenné, vše nasvědčovalo tomu, že je cela vytesaná do skály. V jednom místě byly dveře, ale pochopitelně zavřené. Nějakou dobu ještě Šarn tápala rukama po stěnách, jestli něco nenajde, ale kromě dveří tu nebylo nic. Když tedy nic nenašla, schoulila se do jednoho z rohů, přitáhla si kolena k bradě a utápěla se ve svém žalu. Přemýšlela, kde je asi její milovaný Kaspian, Galea, bez které si život ani neuměla představit, a chudák Jasný sen. Uvidí je ještě někdy? A jsou vůbec naživu? Tahle myšlenka jí strašila nejvíc, ale neuměla ji vyhnat z hlavy. A k čemu je jejich věznitelé vůbec chtějí? Udělají z nich otroky, nebo třeba oběť pro nějakého krutého boha? Po dlouhé době se ve spodu dveří objevila škvíra a tmu prozářily paprsky denního světla. Šarn do něj zamžourala a spatřila, že tím otvorem někdo prostrčil tác s jídlem a pitím. Rychle se pro něj přišourala a chtěla se dotyčného na druhé straně zeptat alespoň na to, kde je.
,,Počkejte!" žadonila a vztáhla ke světlu ruku, ale osoba na druhé straně otvor zavřela a zbyly po ní pouze kroky a halas u vedlejší cely.
To co jí přinesli, byl akorát kus okoralého chleba a hrnek vody, sice chudé, ale lepší než nic.
V noci se Šarn povedlo usnout, ale klidný spánek to nebyl, jen jedna noční můra za druhou.



Plavba Jitřního poutníka- plánovaná premiéra

13. března 2009 v 13:36 | Lawiane |  Plavba Jitřního poutníka
Premiéra bude v prosinci 2010


Společné fotky

13. března 2009 v 13:26 | Lawiane |  Galerie-herci
Tohle je uplně nej :-))))))))))) jen trochu nechápu co to tam ben tvoří s tou nohou :-)))))))

Fotky

13. března 2009 v 13:23 | Lawiane |  C.S.Lewis






Skandar

13. března 2009 v 13:20 | Lawiane |  Galerie-herci


Úvod + 1. a 2. kapitola

10. března 2009 v 18:10 | Lawiane |  Ettinsmoor
PŘEDMLUVA
Nejlepší cesta jak se alespoň na chvíli dostat do Narnie je pro mě psát o ní. A proto když jsem měla o letních prázdninách hodně času, tak jsem se pustila do tohoto "dílka". Psala jsem na chatě a na dovolené ve Francii a asi za 14 dní to bylo hotové (mimochodem jediná povídka, kterou jsem kdy dopsala do konce). Teď jsem to konečně přepsala na comp a budu to sem postupně dávat.
Děj se odehrává na území Narnii a Ettinsmooru za doby krále Kaspiana X. Jediné co jsem si tam přidala je drak s podobnými vlastnostmi jako mají draci z Eragona. Tak doufám, že vám tam nebude vadit, jelikož draci v Narnii normálně nejsou. Nemhla jsem si ale pomoci, jelikož postavou Šarn jsem také tak trochu myslela sama sebe (kdo by nechtěl mít za manžela Kaspiana) a ke mně prostě draci patří :-)
Tak přeji hezké počteníčko a doufám, že se vám to bude líbit. A po přečtení prosím oznámkujte v anketě, můžete mi tam taky připsat komentáře- budu moc ráda, když mi sdělíte nějaké názory na mé psaní.

1. KAPITOLA
Šarn nasupeně poodešla k oknu. S ústy sevřenými do tenké linky nepřítomně hleděla na mořské vlny, z velikých oken královské ložnice na Cair Paravelu na ně byl krásný pohled. Ten ji teď ale nezajímal. Věděla, že asi tři metry za ní stojí její manžel Kaspian X. a pozoruje každičký její pohyb. Panovala tu napjatá atmosféra vyvolaná jejich hádkou, kterou Šarn před chvílí rozpoutala a mínila ji vyhrát.
,,Co teda chceš?" zeptal se jí a s gestem, že už neví co dál, začal přecházet po honosné místnosti.
,,Aby sis mě všímal!" zněla odpověď.
,,Všímal..." odfrknul si ,,tím chceš snad říci, že jsi mi teď lhostejná? Na co tím narážíš?"
,,Když jsem si tě brala, choval ses ke mně jinak! Cestovali jsme po Narnii. Bylo to pořád samé-příští týden pojedeme k Bobří hrázi, tam jsi ještě nebyla - a teď? Trčíš pořád někde u papírů a ke mně se přijdeš akorát vyspat!" začínala zase křičet. ,,Jako bych byla nějaká hračka, co tě po roce přestala bavit ...," hlas se jí ztišil a do očí jí vhrkly slzy.
Kaspian ji akorát rázně otočil od okna směrem k sobě a chtěl se na ní rovněž rozkřičet.
,,Tohle jsi chtěl?" obvinila ho.
Když viděl její lesknoucí se zelené oči, rozmyslel si svůj plánovaný útok. Její nešťastnické chování, ať už bylo plánované nebo ne, rozhodně zabralo.
Takhle se k ní přece nemůže chovat, vždyť
ji má rád a ona má nakonec možná pravdu. Objal ji.
,,A co můžu dělat? Jsem přece král a ten má spoustu povinností. Nemůžu se pořád jen bavit. Ze začátku mi to lid možná odpustil, protože se to dalo omluvit tím, že to bylo krátce po svatbě, ale teď už musím něco dělat," vysvětloval jí Kaspian jemně.
Jenže ona si chtěla vydobýt své a věděla, co na jejího muže platí. Zabořila se do jeho tuniky a aniž by něco řekla, kropila ji slzami.
,,Nemůžeme spolu pořád jen jezdit po lesích," obhajoval se.
,,Týden?" zeptala se Šarn prosebným hlasem.
Následovalo další rezignované povzdechnutí a dotaz, kam by tedy chtěla jet.
,,Já nevím někam, kde jsme nebyli."
,,Takže vylučujeme všechny světové strany, kromě severu. Chceš výlet do Ettinsmooru?"
Šarnin úsměv mu byl jasnou odpovědí.
,,Zajdu se zeptat, jestli to teď půjde a zařídit to."
...
Kaspian seděl dlouho do noci se svou radou. Ta ho od jeho nápadu zrazovala. ,,Severní divočina je nebezpečná, nevíte co vás může čekat," varovali ho. Jenže Kaspiana už posedla touha po dobrodružství a nenechal si říct.
,,Budeme pryč jenom týden, za tak krátkou dobu se moc daleko nedostaneme, i když poletíme," ujišťoval je.
,,Poletíte?" trpaslík Dýnil povytáhnul obočí, ,,O tom jsi nic neříkal!"
,,Šarn samozřejmě poletí s Galeou a já buď také, a nebo jsem si myslel, že by s námi mohl chtít letět nějaký grif."

2. KAPITOLA
...
Šarn už spala, ale Kaspian ji opatrně probudil.
,,Vše je schváleno, domluveno!" usmál se ,,grif jménem Jasný Sen souhlasil, že poletí s námi. Ráno odlétáme. Věci už budou připravené."
...
Letní ráno bylo příjemné. Od moře foukal osvěžující vánek, nebe bylo jasné, ale slunce ještě nestihlo pálit. Drak s grifem už čekali na nádvoří. Jasný sen nervózně přešlapoval a vyhlížel krále. Galea stála v klidu, na zádech měla připevněné sedlo a po stranách brašny se zásobami, které měla nést ona, jelikož byla mnohem větší než Jasný sen. Okolo těchto dvou hnědých tvorů stál ještě dav dalších přihlížejících, vesměs služebnictva z hradu. Ze schodů mezi ně scházeli král s královnou, oblečení do lehké zbroje pro bezpečnou cestu. Šarn se v myšlenkách přivítala s Galeou a oba lidé, za loučení se s davem, nasedli na své společníky. Kaspian se usadil na opeřeném hřbetě, v přibližné velikosti koně a Šarn poplácala Galeu po krku. Jejich zadní nohy se odlepili od země a galein ocas po sobě zanechal dlouhou čáru v prachu. Jezdci se otočili a zamávali svému lidu na pozdrav. Ti ještě chvíli sledovali na obloze dvě zmenšující se tečka a postupně se začali rozcházet za svou prací. Netušili, že do jejich poklidného života brzy zasáhne nemilá událost.
Šarn se co chvíli otočila dozadu a sledovala, jak se jejich domov Cair Paravel, pokaždé více ztrácí z dohledu. Uvažovala, jaké by to asi bylo, trmácet se pěšky. Cesta vzduchem ubíhala rychle. Cestovali mlčky, protože zvířata mezi sebou udržovala vzdálenost nejméně dvaceti metrů, aby Jasnému snu nebránily víry od dračích křídel v klidném letu, museli by na sebe křičet a to se jim nechtělo. Šarn cítila příjemný pocit dobrodružství, když jí vánek prosycený solí z moře, čechral vlasy. Galea pod ní svižně uháněla vzduchem a občas spolu něco prohodily. Párkrát také zaslechla, jak se Kaspian baví s Jasným snem. Pod nimi se v kopcovité krajně střídala zalesněná území s divokými loukami, po kterých se cvalem proháněli kentauři, popásali se mluvící koně a dováděli nespoutaní satyrové. Asi po dvou hodinách letu změnili směr a zamířili k pobřeží, které tu bylo skalnaté a připomínalo malé útesy. Pro zpestření cesty se rozhodli, že teď chvíli poletí nad mořem. Cestovatelé sledovali ohromné množství vody pod sebou, vlny tříštící se o mokrá skaliska a pěnu okolo nich. Kaspianovi to připomínalo jeho vcelku nedávnou cestu na východní okraj světa. Zvířata byla nadšena z pohybu a radostně měnila výšku a úhel letu. Galea někdy ze samé rozvernosti klesla natolik, že drápy šmrncla o vodní hladinu a okolo ní vystříkl gejzír stříbrných kapiček. Něco po poledni zastavili k prvnímu odpočinku. Vybrali si pro to malý březový hájek, přes který protékal potok. Šarn dračici sundala břemena, aby jí zajistila pohodlí a ta se šla napít s Jasným snem v patách. Kaspian se ženou něco snědli a rovněž se vydali k prameni. Jakmile král ponořil dlaně do vody, aby se napil, vynořila se hned před ním z vody mladá žena, modrooká s dlouhými vlasy rozhozenými po celém těle. Oblečená byla stroze, jen do nějakých hadříků a z vody ukázala pouze horní polovinu těla. Byla moc hezká, přesto v ní však bylo něco zvláštního, nelidského.
,,Najáda," podotkl překvapený Kaspian a okouzleně jí sledoval. Šarn zase podezíravě sledovala jeho.
,,Zdravím vás, žízniví poutníci," pozdravila je kráska zastřeným hlasem, ,,jste-li dobrých úmyslů, pijte z mého potoka, co vaše hrdla ráčí." Dořekla, zajela rukama pod hladinu a když je opět vyndala, držela v každé z nich skleněný džbán plný průzračné vody. Šarn si od ní vzala rovnou oba, zdvořile jí poděkovala a ten jeden podala Kaspianovi raději sama, načež ho sjela káravým pohledem. Vrátili najádě džbány a ta se s nimi skryla do své vodní říše. V lesíku ještě chvíli setrvali.
,, Pozdě odpoledne bychom měli dorazit do močálů k bludičkům. To bude poslední zastávka v Narnii. Navrhoval bych, abychom tam přenocovali. Co ty na to?"
,, Jo, já jsem pro. Ráda poznám jiné bludičky, než ty co jsou převozníky přes Velkou řeku. Myslíš, že nás u sebe nechají přespat?" ptala se Šarn, opírajíc se o něj.
,,Když jim řekneme kdo jsme ", šibalsky na svou ženu mrknul a zanedlouho vyrazili.
Kaspianova předpověď vyšla, v pozdním odpoledni opravdu dorazili na okraj Narnie, do krajiny výrazně odli�né od té, přes kterou doteď cestovali. Byla to rovná pláň táhnoucí se kilometry před nimi. Vodní hladina posetá malými ostrůvky, porostlými rákosím a suchou travou, mezi níž tu a tam vyčnívaly příbytky zdejšího lidu. Od moře byly mokřady oddělené písečnými dunami a na severu už se proti nim rýsovaly strmé kopce - hranice Ettinsmooru, pusté krajiny porostlé vřesem, kde podle legend žili obři.
Galea vybrala jeden větší neobydlený ostrůvek, který se jí podle všeho zdál vhodným místem pro přistání a dosedla na vlhkou půdu. Její přítomnosti si všimlo několik volavek, které poděťeně vzlétly do vzduchu a přestěhovaly se do uctivé vzdálenosti. Příletu neznámých osob si rovněž všiml bludičky sedící na okraji nejbližšího ostrůvku, od toho jejich odděleného širokým kanálem.
,, Můžu se zeptat, co vás k nám přivádí?" zavolala na ně bludička skřehotavým hlasem.
Kaspian mu vyložil vše potřebné včetně žádosti o nocleh.
,, Omlouvám se, Vaše výsosti. Ale Vaší prosbu nemohu splnit, neboť ve svém skromném příbytku mám místa sotva pro mne samotného. Zkuste se, ale optat mého souseda Žvildíka, bydlí sice ještě se svou ženou, ale pro krále s chotí jistě nějaké místo najde," poradil jim s další opakovanou omluvou. Poděkovali mu a přeletěli na další ostrůvek se zmíněnému Žvildíkovi.
,, No to by mě ani ve snu nenapadlo, že budeme mít tu čest pohostit tu samotného krále," přivítal je Žvildík. Na bludičky byl až nezvykle optimistický.
,,Hned vám představím mou ženu Poutničku a řeknu jí, ať udělá něco k jídlu."
Bludičku-ženu Šarn ani Kaspian nikdy neviděli a tak na ni byli docela zvědaví. Poutnička se vynořila z vigvamu, utřela si ruce do zástěry a nesměle se s nimi přivítala. Od svého muže se moc nelišila, byla stejně nohatá a rukatá a blátivou pletí, akorát měla prsa a vlasy o něco delší než muži. Do setmění bylo ještě několik hodin, a tak Šarn vymyslela, že by se s Galeou mohli ještě proletět nad mokřady. Nasedli tedy oba na dračí hřbet a vydali se na vyhlídkový let.
Večer pak strávili se Žvildíkem a jeho ženou u večeře, která se podávala pod širým nebem u ohně. Nad hlavou jim zářili jasné narnijské hvězdy. Hovořili o všem možném. Kaspian jim vyprávěl, jak už to dělal mnohokrát o tom, jak se před šesti lety dostal na trůn. Žvildík mu líčil, jak se do té bitvy nemohl zapojit, neboť do močálů se zprávy donesou většinou se značným zpožděním, takže se pořád skrývali a pak jim byla rovnou oznámena Kaspianova nová vláda a Mirázova porážka. Bludička se také vyptával na Aslana, hrozně ho zaujalo, že se s ním Kaspian setkal. Téma Velkého lva jim vydrželo dlouho. Šarn ležela opřená o Kaspiana, poslouchala jejich hlasy a v očích se jí odrážely plamínky dohořívajícího ohně.

A pár mích ilustrací( krom toho Kaspiana- toho jsem nechtěla nějak zhyzdit překreslováním):




Galea

              Šarn
Kaspian
   

Mé ,,Narnia" věci

8. března 2009 v 19:32 | narnians |  O mně
PC hrak k prvnímu dílu- ale momentálně na ní nemám čas, takže sem se zatím moc daleko nedostala
DVD- strašně okoukané

Různé fotky z filmu

8. března 2009 v 19:31 | narnians
Nic proti, ale Kornelius mi v tom filmu fakt nesedí. Představovala jsem si ho 100krát lépe.

Mega boží fotky Bena

3. března 2009 v 18:47 | Lawiane |  Galerie-herci
Mňam, snědla bych ho- víc k tomu dodat nejde.