3. a 4. kapitola

17. března 2009 v 18:37 | Lawiane |  Ettinsmoor
3. KAPITOLA
...
Ráno se Šarn vzbudila brzy, všichni ještě spali. Opatrně se vymanila z Kaspianovy náruče a potichu se vyplížila ven. Galea zvedla hlavu a Šarn se usadila v ohbí její přední nohy. Chvíli se spolu bavily v myšlenkách a zanedlouho se z vigvamu ospale vymotali ostatní. Rozloučili se s optimistickými bludičkami a chystali se k odletu. Žvildík je sice ještě chtěl představit svému kamarádu, ale ten ke své smůle nebyl doma, a tak manželský pár vyrazil dál na sever. Přelétli říčku Suchou a konečně byli v nehostinném Ettinsmooru, který přesto chtěli tolik poznat. Dávali dobrý pozor, aby nenarazili na obry či jiné nebezpečí. Chvílemi letěli společně na Galee a jindy zase každý zvlášť. Během dopoledne přeletěli kopcovitou krajinu a teď se před nimi rozprostírala rovina velkého vřesoviště. Občas kolem nich proletěl pták, jinak nepotkali živou duši. Krajina po delší době, co v ní člověk strávil, začala působit trochu depresivně. Kvečeru se na západě objevily mraky, které velmi rychle tmavly a těžkly. Každou chvíli byly blíž a blíž. Slunce už se za ně dávno skrylo.
,,Tomu asi neuletíme!" křikl na ní Kaspian z grifova hřbetu
,,Budeme muset letět níž!" zařvala Šarn, aby jí slyšel i přes zvedající se vítr.
Přikývl a Jasný Sen i Galea sletěli o hodný kus níž. Asi za hodinu ovšem vítr zesílil natolik, že pro ně byl let příliš namáhavý a tak se rozhodli přistát.
Smrákalo se a z nebe už se začali snášet první kapky deště. Galea se stočila do klubíčka podobně jako pes, nadzvedla jedno křídlo a poskytla tak dvou lidem přístřeší. Jasný sen už se do jejího úkrytu nevešel.
,,Pár kapek mi přece neublíží," prohlásil, ,,lehnu si vedle tebe, Galeo." A jak řekl, tak také udělal.
Pod dračím křídlem to bylo podobné jako v malé jeskyni, až na to, že z jejího těla sálalo teplo a tak jim tu bylo příjemně. Galea k nim strčila hlavu, aby jí vítr nevháněl studený déšť do tváře. Slyšeli, jak venku řádí bouřka a poryvy větru.
,,Od té doby co jsme v Ettinsmooru, není tahle dovolená teda nic moc," postěžovala si Šarn, ,,dlouho bych v takové krajině žít nemohla."
Galea na souhlas zamručela.
,,Ale nechceš to snad vzdát a vrátit se domů?" ujišťoval se Kaspian.
,,Ne. To ne. Ještě se podíváme trochu dál. Zatím jsme nezažili ani nic zajímavého," ubezpečila ho Šarn a netušila, jak moc si bude později přát, aby při tom také zůstalo.
,,Chudák Sen," utrousila Šarn po chvilce ticha.
,,Zvládne to," řekla Galea, ,,vždyť je zvyklý žít venku."
,,Ale ne na pláni, kde se není kam schovat."
,,Nedělej si starosti. Kreju ho svým tělem, takže na něj tolik nefouká a kdyby něco, zkusím ho přikrýt druhým křídlem," slíbila Galea a po nějaké době i přes to příšerné počasí všichni nějak usnuli.
Ráno bylo sice chladné, že Šarn chvíli podupávala, aby se zahřála, ale včerejší bouře přešla a nebe bylo opět jasné. Vyrazily dál na sever. O něco unavenější a hůře naladění, než když jejich cesta začala, ale přesto odhodlaní v ní pokračovat. Slunce jim zanedlouho usušilo vlhké šaty a našli i říčku, ze které si doplnili zásoby vody.

4. KAPITOLA

Bylo kolem poledne, Galea letěla pomalu vpřed a pravidelně zabírala křídly. Byli však příliš nízko a příliš neopatrní. Šarn ten pravidelný pohyb uspával a nepřítomně zírala drakovi mezi rohy. Z polospánku jí rázem vytrhl Galein polekaný výkřik a náhlé škubnutí. Chytila se rychle sedla, aby nespadla a zmateně se rozhlédla, ve snaze zjistit co se děje.
,,Šarn pozor! Dole!!!" zaslechla řvát Kaspiana
A původce toho všeho uviděla okamžitě. Celé se to odehrálo nesmírně rychle.
Pod nimi bylo několik obrů, ale na pravé obry byli příliš malí. V rukou drželi silné řetězy, z nichž se jeden omotal Galee kolem krku jako laso a ta se teď divoce zmítala, ve snaze se z něj vyprostit. Na to byl však příliš silný a navíc už jí další spoutal nohy. Dračice řvala a bojovala jako šílená. Šarn neslyšela skoro nic jiného než její ryk. Koutkem oka zahlédla Kaspiana s Jasným Snem, který už byl také v řetězech a obři je pomalu, ale jistě stahovali k zemi. Šarn byla vyděšená, srdce jí vyskakovalo až do krku a ruce se jí klepaly, jako by bylo mínus dvacet.
Potřebovala luk, jenže ten byl přidělaný ze zadu na sedle, toulec měla sice na zádech, ale samotné šípy jí byly k ničemu. Právě je těsně minulo další železné laso. Galea se zatím držela statečně, jenže útočníci byli v přesile a Šarn si jasně uvědomovala, že tenhle boj nemůžou vyhrát. Rozhodla se, že se otočí a pokusí se zmocnit luku. Na drakovi bojujícím v šíleném děsu o svou svobodu, to byl však dost těžký úkol. Otočila se, jednou rukou se přidržovala sedla a tou druhou se snažila uvolnit zbraň z řemene, kterým byla připevněná. V duchu proklínala sama sebe, že byla tak neopatrná a neměla ho u sebe a při tom prosila Aslana o pomoc.
Galea na chviličku přestala řvát a v tom náhlém tichu Šarn usyšela tvrdou ránu. To Jasný Sen prohrál svůj boj a i se svým jezdcem dopadl na zem. Následovalo škodolibé zachechtání jednoho z obrů.
,,Kaspianééé!!! Néééééé!!!" zaječela, až měla pocit, že se jí roztrhnou hlasivky. Znovu se pokusila vyprostit svůj luk. V tom však ucítila náhlou bolest kolem pasu a ruce se jí bezmocně přimkly k tělu. Jedno rázné zatáhnutí, opustila Galein hřbet a padala dolů. Všechno se jí před očima rozmazalo. Pomyslela si, že je to konec a jediné co očekávala, byl tvrdý náraz na mokrou zem, při kterém si nepochybně přeláme všechny kosti. Nic takového však nepřišlo a ona se těsně nad zemí zhoupla a zůstala viset v řetězu, který se kolem ní nesnesitelně utahoval. Obr, který řetěz držel, ho při jejím pádu stihnul zkrátit tak, aby nedopadla na zem. Svalila se do bahna a hned jí chytilo několik mužů, oděných v černém, kterých si zprvu vůbec nevšimla. Začali jí svazovat normálními provazy ruce, nohy a nakonec i pusu. Z nějakého důvodu jí opustila veškerá bojovnost. Nechala se sebou cloumat a v zoufalství pozorovala Galeu, jak se i na zemi snaží klást odpor.
Jen co ji svázali, popadl ji některý z obrů a hodil ji na povoz tažený koňmi. Trochu se otočila a těžko říct, jestli s úlevou nebo zděšením zjistila, že vedle ní leží Kaspian, taktéž omotán v provazech. Ležel na zádech, takže nevěděla, jestli ji vidí nebo ne, ale nepřítomně koukal na nebe a z koutku úst mu stékal pramínek krve. Šarn v hlavě hučely zoufalé výkřiky jejího draka. Vůz se najednou rozjel a drncal po kamenech, žádná cesta tu nebyla.
Šarn v myšlenkách sdělila Galee, že je zdravotně v pořádku. Viděla ji, jak se pořád zmítá pod přesilou obrů, ale už ne tak rázně, spíš z posledních sil. Kousek od ní ležel Jasný Sen, spoutaný a nehybný. Jak jí vůz odvážel dál a dál od Galey, myšlenkové spojení mezi nimi sláblo. Šarn se třásla po celém těle a nedokázala to nijak ovládnout.
,,To není možné! Galeo! Prosím né!" vzlykala ve svém nitru, ale drak už ji neslyšel. Byly od sebe příliš daleko. Koně uháněli cvalem pryč, dál a dál do neznáma a ani ona už neslyšela její pravý řev, pokud ještě nějakého řvaní byla vůbec schopná.
...
Všude byla tma, probrala se na tvrdé zemi. Neuvědomovala si, jaká doba uplynula, od toho co je zajali. Usoudila pouze, že po cestě ztratila vědomí, protože si jí nepamatovala.
Vyškrábala se na nohy, s tím že prozkoumá své okolí, co jen to půjde. Viděla sice jenom černočernou temnotu, ale po hmatu zjistila, že na sobě má míst svého oblečení nějaké pytlovité hadry. Stěny byly kamenné, vše nasvědčovalo tomu, že je cela vytesaná do skály. V jednom místě byly dveře, ale pochopitelně zavřené. Nějakou dobu ještě Šarn tápala rukama po stěnách, jestli něco nenajde, ale kromě dveří tu nebylo nic. Když tedy nic nenašla, schoulila se do jednoho z rohů, přitáhla si kolena k bradě a utápěla se ve svém žalu. Přemýšlela, kde je asi její milovaný Kaspian, Galea, bez které si život ani neuměla představit, a chudák Jasný sen. Uvidí je ještě někdy? A jsou vůbec naživu? Tahle myšlenka jí strašila nejvíc, ale neuměla ji vyhnat z hlavy. A k čemu je jejich věznitelé vůbec chtějí? Udělají z nich otroky, nebo třeba oběť pro nějakého krutého boha? Po dlouhé době se ve spodu dveří objevila škvíra a tmu prozářily paprsky denního světla. Šarn do něj zamžourala a spatřila, že tím otvorem někdo prostrčil tác s jídlem a pitím. Rychle se pro něj přišourala a chtěla se dotyčného na druhé straně zeptat alespoň na to, kde je.
,,Počkejte!" žadonila a vztáhla ke světlu ruku, ale osoba na druhé straně otvor zavřela a zbyly po ní pouze kroky a halas u vedlejší cely.
To co jí přinesli, byl akorát kus okoralého chleba a hrnek vody, sice chudé, ale lepší než nic.
V noci se Šarn povedlo usnout, ale klidný spánek to nebyl, jen jedna noční můra za druhou.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Jak se vám to líbí? (oznámkuj jako ve škole)

1 30% (6)
2 20% (4)
3 20% (4)
4 10% (2)
5 20% (4)

Komentáře

1 93tom 93tom | 19. března 2009 v 18:34 | Reagovat

o máš to aj s ilustráciou :D veľmi dobre

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama