Duben 2009

Krásný pegas

30. dubna 2009 v 14:48 | Lawiane |  Pocity

Je tady další mé malé dílko(poslední dobou mi nějak víc vyhovuje psát takovéhle krátké věci než povídky) Pokud si to přečtete, tak prosím ohodnotit v anketě :-)


Pegas

Kéž by přišel ke mně. Tak čistý, tak volný.
Jeho cval byl hra svalů. Čišela z něj ladnost a lehkost.
Jistě může přecválat celý svět aniž by se unavil.
Potřásl ve své bujnosti hlavou a hříva mu hýřila kolem uší.
A pak… sněhobílá křídla se odpoutala od jeho boků a kopyta se odpoutala od
země.
Obrys toho čistého tvora na malou chvíli zastínil slunce a pak se začal vzdalovat.
Letěl dál. Dál do krajů, kde potřebují jeho světlo, aby prozářilo jinak chmurné dny.
Kéž by přišel ke mně a dotkl se svým jemným chřípím mé tváře.
Pak bych se cítila čistá a volná jako on.
Budu, alespoň doufat, že až mnohé hezké vymizí, on tu bude navěky s námi.
Stále svobodný. Stále nespoutaný.


Pegasové

30. dubna 2009 v 14:24 | Lawiane |  Galerie Narnie
Krásní a nespoutaní pegasové...

Pegas

30. dubna 2009 v 14:13 | Lawiane |  Narnijské bytosti
Další bytostí, která rovněž obývá Narnii je Pagas, okřídlený kůň. Pegasové mají obvylke bílou barvu, ale v Narnii jsou i v jiných barvách, např. hnědáci, ryzáci atd. Takovým příkladem je třeba Peruť z dílu Čarodějův synovec.
Pegasové bývají mírumilovní a hodní, neznamená to však, že by se na nich běžně létalo. Jako všichni tvorové Narnie jsou svobodní a o tom, zda si na ně sednete nebo ne, rozhodují pouze oni. Nejsou tak početní jako faunové, kentauři...


Kentauři

30. dubna 2009 v 13:44 | Lawiane |  Narnijské bytosti
Kentaur je napůl kůň a napůl člověk (pokud by někdo snad nevědel). Bytost statečná, silná, odvážná a někdy také hrozivá. Vyzařuje z něj respek a nikdo by se neodvážil ho osedlat. Jízda na kentaurovy je velká čest. Kentauři žijí převážně v lesích, ale potulují se i po volných prostranstvích. Zajímavostí je, ža kentaur má dva žaludky-lidský i koňský- a proto musí jíst dva chody. Zkrátka kentaura můžete najít na luce, jak se pase a zároveň s ním povečeřet maso.


Tapeta se Zuzkou 800x600

29. dubna 2009 v 7:00 | Lawiane |  Garfika

Potřebuji hlasy!!!

28. dubna 2009 v 18:50 | Lawiane |  O mém blogu

Přihlásila jsem se SONHerce/herečku, jsem tam s Benem, tak pro nás můžete hlasovat Zde


Dálší mega velká várka fotek z PK- Loučení

28. dubna 2009 v 18:47 | Lawiane |  Princ Kaspian
Tak jsem se konečně po dluhé době dohrabala k tomu, dát sem další fotky. Je jich docela fůra.
tady to Zuzce moc sluší :-)
No a tohle radši ohledně vzhledu komentovat nebudu (na to nestačí slova)
Vyjevená Lucinka, ale je roztomilá
Ed posmutněl
"Udělali něco špatně?"
Trumbkin se snaží tvářit vážně
ale nakonec mu to stejně nevyšlo
Zese hezká Zuzka
...
Nj, všemi očekávaná scéna
Lucinka to nějak nepobírá :-D
Zato Petr to dokonale chápe
Kaspianův dojemný pohled
Ooo nééé. V téhle části už jdou pryč a začíná písnička The Call a calý to začne být hrozně velký doják.
Ten aslanův výraz v kombinaci s tou boží písničkou je vážně srdcervoucí :)
A je konec, už jsou v metru.
Ed oznamuje, že nechal v Narnii baterku
Já nechápu, jak se můžou po odchodu z Narnie smát!!! To já bych asi pomýšlela na sebevraždu!

Cesta života

24. dubna 2009 v 13:51 | Lawiane |  Pocity
Cesta života

Vkročíš-li na tuto stezku, už nemáš na výběr.
Svěříš se její moci a jen ona tě povede dál.
A povede tě tam, kam ona bude chtít…

Kráčím po kamenech, jež vedou mé kroky.

Procházím zvláštními končinami, dosud neobjevenými.

Poznám temnou džungli i horkou poušť.

Slunce zapadá, ale já jdu stále dál. Po stezce, která mně vede do snů.

Až dojdu tam, kde je svět spravedlivý a nezkažený.

Věřím. Stále věřím, že mě tam má stezka snů zavede.

Nespočet kroků mě ještě dělí, ale už brzy snad poznám chrabrost bájných králů.

Míjím velké stromy, pod jejichž košatými korunami odpočívají faunové a satyrové.

Míjím velké hrady, v jejichž zdech bdí mocní vládci a leští ostří svých mečů.

Míjím širé, chladné moře, jenž donekonečna omílá skalnaté břehy.

Jsem tam, kde si má duše přeje zůstat.

Tam, kde se můžu stát lepším člověkem.

Ale cesta běží pořád dál…
…a já musím s ní…


Válka

24. dubna 2009 v 13:50 | Lawiane |  Pocity
Jaký je smysl války?

Země se oděla do rudého hávu.

S výkřiky na ni klesají pod údery cizích.

Modrá oblaka zakryl černý kouř.

Na čí straně je pravda, když má vše vyřešit smrt?

Po mnoho dní se půda kropila životy svého lidu.
Není snad již dost vlhká?

Přišli ti, co kují své čepele zahnuté. Chtějí nám vzít domov.

Co jiného můžeme dělat než bojovat?

My nejsme bojovní, ale přesto, kdo jiný za naše vraždy může?

A až zvířený prach slehne dolu, co uvidíme?

Padnout za své přátele a je tak nechat v žalu.

Zabít své přátele a ušetřit je truchlení.

Jak by k nám mohl být život spravedlivý, když takový nejsme ani my sami?

Můžeme začít znovu v lepší víře, ale až vítr odnese pach smrti a pomsty.


Planina Lucerny, Beruna a Aslanův vrch

21. dubna 2009 v 18:33 | Lawiane |  Místa v Narnii

Planina Lucerny:
  • Lokalita- severozápad Narnie
  • Popis- Zalesněné území, kterým protéká řeka. Stojí tam plynová lampa.
  • Události-Na tomto místě se v Narnii poprvé objevily děti Pevensieovi.
  • Zajímavosti-Lucerna, podle které nese planina své jméno, se na ni dostala v díle Čarodějův synovec, když ji rozzuřená Jadis urvala v našem světě, přinesla do Narnie a hodila ji po Aslanovi. Jenže se netrefila, lucerna se zabořila do země, která byla kouzelná a vyrostla z ní tak celá lucerna a od té chvíle tam svítí až do konce Narnie.
Na Planině Lucerny měl své skromné letní sídlo poslední král Tirian.
V díle Poslední bitva začali kalormenci na Planině kácet stromy-dryády
Poblíž Planiny Lucerny bydlel faun Pan Tumnus




Beruna
  • Lokalita- spíše východ Narnie. Levý břeh Velké řeky, pobíž soutoku s Říčkou Bystrou
  • Popis-Zřejmě největší město v Narnii, postavené z kamenných domků.
  • Události- U Beruny se konaly dvě slavné bitvy. Ta první byla bojem mezi ledovou královnou Jadis a dětmi Pevensieovi provázených Aslanem. Ta druhá byla mezi Telmařany a Narniany.




Aslanův Vrch
  • Lokalita- leží přibližně ve středu Narnie
  • Popis- uměle vytvořený kopec, který je propletený spoustou chodeb a je v něm ukryt Kamenný stůl
  • Události- V Aslanově vrchu se ukrývala narnijská armáda v čele s princem Kaspianem, když bojoval o svůj trůn proti Telmařanům
  • Zajímavosti- Aslanův vrch postavili Narniané, aby tak ochránili památný Kamenný stůl před přírodními živly, které ho začaly poškozovat.


Tanec noci

21. dubna 2009 v 18:17 | Lawiane |  Pocity

Tanec Noci


Zářivé hvězdy svítí na večerní obloze jako blyštivé diamanty na černém hedvábí.

Okolo šumí temný les, do kterého nevidíš. Trochu ti nahání strach, ale zároveň tě láká proniknout do tajů jeho nitra, splynout s jeho tmou.

V ševelení stromů může ovšem bystré ucho zaslechnout divokou melodii dřevěných píšťal
a bystré oko zahlédnout planoucí ohně.

Svět se kolem tebe točí, nic nevnímáš ostře a přece tě to plní tolika dojmy.

Tu spatříš odlesk ohně v divokých očích a jindy zas ucítíš opojnou vůni vína.

Kolem se v tanci míhají podivné postavy.

Nikdo tu nepočítá čas, noc, která vás halí, je pro radovánky dlouhá.

A přece nakonec zjistíš, že už se ti víčka snaží otevřít slunce, a když se mu to povede a ty se rozhlédneš kolem, zjistíš, že noc už dávno odešla a nespoutané lesní bytosti s ní. Zbyly tu pouze stopy kopýtek v trávě.


Dryády

21. dubna 2009 v 18:15 | Lawiane |  Pocity

Dryády

Našlapuj opatrně, nesmíš rušit zdejší klid. Stromy přece spí.

Počkej chvíli, to vydržíš. Vím, jsi dychtivá, ale počkej nebo vše odejde jako
pouhý sen.

Sedni si zatím do trávy a nech sluce, ať tě prosvítajíc skrz zelený baldachýn Jejich
vlasů trochu ohřeje.

Ještě nic neslyšíš? Hájem už se ozývá probuzení jeho duší.

Rozhlédni se a podívej, větve nad tebou už se sklání.

Už můžeš vstát. Stromy tě volají, šeptají tvé jméno.

Neboj, teď už můžeš položit svou dlaň na Jejich letité kmeny.

A zdali vidíš nahoře ty oči, co tě moudře sledují zpod víček porostlých mechem?

Jsou nepatrné, ale jsou tam. Stejně jako mohutné paže vztahující se k blankytnému nebi.

Jsi tu v bezpečí.
Jim můžeš věřit. Oni tě ochrání, budeš-li to někdy potřebovat.

Stačí v Ně jen věřit.


Déšť

21. dubna 2009 v 18:09 | Lawiane |  Pocity


Déšť


Procházet se deštěm, cítit jeho doteky na holé kůži.

Vidět stromy pít a slyšet řeky zpívat.

Pak zvednout oči a uvidět barvy přecházet v odstínech putujících mraků.

Všude se zdá být klid a přece z okolí vyzařuje tolik života, jako nikdy jindy.

Procházet se deštěm, cítit ten moment.

Moment, kdy ze mě odplouvá všechna starost a v duši nastává mír.

To je vše co si tolik přeji, být znovuzrozena v zemi, kde je jedna kapka z nebe
cennější než celá moře od jinud.


Blog v novém

14. dubna 2009 v 18:49 | Lawiane |  O mně
Zdravím všechny, kdo občas navštěvují můj blog.
Rozhodla jsem se ho trochu vylepšit. Budu se snažit dávat sem více článků a udělat hezčí design :-)
Zatím to ještě není hotovo, ale doufám, že mou snahu oceníte a budete sem třeba víc chodit :-)
Také si měním přezdívku z Narnians na Lawiane, tak se nedivte, když vám budu psát na blog jako někdo jiný.
P.S. Kdyby jste se chtěl někdo spřátelit, tak mi napiště do komentářů (SB mám zatím žalostně málo)
Lawiane

Rozcestník- Moje literární tvorba

14. dubna 2009 v 18:46 | Lawiane |  Povídky



Ettinsmoor - dlouhá dobrodružná povídka (děj se odehrává za vlády Kaspiana X.)









Nejlepší herecký výkon z Prince Kaspiana

14. dubna 2009 v 18:12 | Lawiane |  Ankety
Tak můžete hezky hlasovat pro svého favorita















































5. a 6. kapitola

10. dubna 2009 v 13:16 | Lawiane |  Ettinsmoor
5. KAPITOLA

,,Buch...buch..." Šarn se probrala z nepříjemného snu.
,,Ven! Vylezte! Tak slyšíte vy červi bídní! Začne představení!" Někdo odemknul dveře a rozrazil je dokořán. Světlo, které tak náhle vniklo do temné kobky, Šarn na chvíli oslepilo a jen co se rozkoukala, uviděla, že po ulici, chodbě či co to bylo, před její celou proudí dav stejně oděných postav, jako byla ona. Šli pomalu se skleslou hlavou, lidé bez naděje, podřízení svému osudu.
,,Nikdo nezůstane na cele?" zněl vzdalující se hlas s divným přízvukem.
Šarn se tedy vmísila do shluku lidí a nenápadně se ploužila mezi nimi tím pomalým tempem ztroskotanců. Bedlivě si však prohlížela své okolí. Dav ji vedl jakousi hlavní třídou, plnou prachu. Po obou stranách se zvedaly vysoké skalní stěny, které byly poseté cestičkami i v závratných výškách a ty cestičky lemovaly řady temných otvorů a dveří. Místnostmi pro věznění zajatců. Před nimi se hluboký kaňon, ona hlavní třída, rozevíralo v jakési náměstí.
Lidé, občas i jiné bytosti, před ní začali stoupat vzhůru po dřevěných schodech. Šarn byla zrovna obklopena vysokými lidmi a tak moc dobře neviděla. Vězni se začali zastavovat a řadit se na vzestupných tribunách. Před Šarn se vyklidilo trochu místa a tak uviděla, kde to vlastně stojí. Pod ní bylo ještě asi deset řad, nad ní ještě více a ty obklopovaly docela velkou arénu, rovněž plnou prachu z vyprahlé hlíny, který tu byl všude.
Nalevo od ní byla ve stereotypu řad plných vězňů změna, něco jako místa pro V.I.P. Pohodlné sedačky s dobrým výhledem, v niž byli usazeni samí černooděnci.
Ještě nějakou dobu se nedělo nic, jen se na sebe všichni víc mačkali, aby uvolnili místo nově příchozím. Do toho ještě začalo pálit slunce a dokazovat tak, že léto je pořád plně u moci.
Atmosféra očekávání pominula, zazněly povzbuzující výkřiky. Do arény přišli dva muži, každý z jedné strany. Jeden z mužů v černém udeřil do gongu a skalami se nesl jeho zvuk ještě několik vteřin.
Bojovníci dole se vyřítili proti sobě. Černooděnci povstali, aby lépe viděli. Byla na nich vidět dychtivost po boji a krvi druhých.
Ti dva dole vypadali, jakoby byli pro tuto zvrhlou zábavu vycvičeni. Obcházeli se v kruzích a hledali slabiny nepřítele s dýkou v ruce. Šarn se na to moc nechtěla dívat, ale když je zanedlouho zahlédla, byli už oba poznamenaní rvačkou s ostrými předměty.
Zhruba po dvaceti minutách jeden z mužů ztratil rovnováhu a zhroutil se na zem. Do středu dění vtrhnul někdo z pořadatelů a zarazil smrtící ránu, kterou chtěl ten druhý zasadit ležícímu soupeři. Oba byli odvedeni pryč, ale jeden za bouřlivého jásotu a druhý s posměšky v zádech.
Další rána z gongu. Z jedné strany vyšel muž nebo spíš chlapec, nepřiměřeně mladý a nezkušený pro tak nechutné pobavení divných osob v černých hávech. Diváci vyjekli překvapením a mnozí raději odvrátili tváře. Proti němu totiž vyšel vlkodlak. Vyceněné zuby se jen leskly.
Netrvalo to dlouho a otroci šli odklízet to, co zbylo z toho nebožáka. A ti co seděli v měkkých sedačkách? Ti mezi sebou nadšeně ujednávali sázky.
Slunce pražilo čím dál tím víc a vzduch začal být cítit pachem potu ostatních diváků.
Gong zazněl dnes potřetí. A… z pravého vchodu přišel na prašné bojiště Kaspian. Šarn vykulila oči a rychle se otočila. To přece nemůže být pravda! Podívala se tam znovu, aby se ujistila, zda jí nešálí zrak. Nešálil, byl to opravdu on. Na sobě měl lehkou narnijskou zbroj, ve které cestovali, v ruce dýku a na tváři znechucený výraz.
Šarn se do těla opět vrátil ten třes, popadla se za vlasy a nešťastně uvažovala, co se teď asi stane. Musí mu nějak pomoci, ale není jak. Leda by sama vtrhla do arény a pomohla mu. Jenže davem okolo nebylo možné se protlačit a i kdyby se tam dostala, tak by ji buď odvedli nebo zabili.
Před očima měla stále obrázek toho naježeného vlkodlaka s vyceněnými tesáky. Aslane, nedovol, aby ho pustili proti němu. Šarn sebou nervózně šila, když viděla, co vyšlo z druhé strany. Obluda, kterou nikdy neviděla, zavalitá, asi metr padesát vysoká, stojící na čtyřech tlustých hnátách a s hubou rozšklebenou přes půl hlavy.
Kaspian stál na místě bez hnutí, nemínil couvat, ale proti tomu stvoření se mu rovněž jít nechtělo. Jeho zbraň byla v porovnání s dvaceti drápy a nespočtem zubů něco jako kulka proti lodnímu dělu. Šarn si vyděšeně okusovala nehty a div si při tom nezkrátila rovnou celé prsty. Natahovala se na špičky, aby viděla přes pozorovatele před sebou. Ne, že by to tolik chtěla vidět, ale představa že nebude vědět, co se děje, jí přišla ještě horší.
Netvor zachroptěl, zahrabal nohou jako býk a bleskurychle se rozběhl na Kaspiana. Ten natolik rychlý útok nečekal. Nezmohl se na nic jiného, než že před sebou zkřížil ruce, aby si chránil hlavu. Jedna ruka byla bezmocná, ale v té druhé, ač si to ani neuvědomoval, svíral pořád tu dýku. Šarn ani nedýchala.
Diváci uslyšeli hrozné zaječení a jak to rychle začalo, tak to také nepředpokládaně rychle skončilo. Bylo po všem. Šarn se naklonila do strany, aby se přesvědčila, že se naplnily její nejhorší obavy. Přihlížející chvilku nevěřícně koukali a náhle propukli v jásot. Vězeň vyhrál! Jeden z nich zvítězí!
Černooděnci nevěřícně valili oči nad svými sázkami a výsledkem boje.
Příšera měla sice ostré drápy a zuby, jenže jí očividně chyběl dostatek inteligence. Jak vyskočila a chtěla se na nepřítele vrhnout shora, nastavila mu tak nechráněné břicho a Kaspianova zbraň, sic malá, ale přesto účinná, vykonala své.
Narnijský král, jehož totožnost tu nejspíš nikdo neznal, se zvedal z pod obludy, akorát trochu odřený od pádu umocněného váhou té zrůdy na něm, ale byl naživu. Šarn se ulevilo, až se jí z toho zamotala hlava. Na plochu, která byla teď středem dění, opět vstoupil jeden z pořadatelů a obecenstvu něco oznámil, jenže jazyku, kterým mluvil Šarn nerozuměla. A mohla být jedině ráda, protože jinak by z ní všechna radost rázem vyprchala. Ten člověk totiž oznamoval pravidlo, že zajatec, který zvítězil se druhý den utká s jedním z mužů, které viděli v prvním boji.
Nato popadl Kaspiana za rameno a vyvedl ho z arény. Šarn zahlédla jeho oči, co pátraly po divácích a hledaly ji. Pak jí zmizel z dohledu.
Show skončila a všichni se zase začali pomalu přemisťovat do svých cel.




6. KAPITOLA

Následující den byl pro Šarn asi tím nejhorším, co kdy zažila. S ostatními zajatci se opět doploužila na tribuny, aby mohla dopoledne strávit pozorováním těch bojů, které se jí tolik hnusily. Kdyby to však byly alespoň boje, co jí mohou být jedno.
Na čtvrtý zápas proti sobě byli postaveni Kaspian a ten holohlavý svalovec z předchozího dne. Když to spatřila, zvedl se jí samým stresem žaludek. Lidé okolo ní na ní vrhali napůl soucitné a napůl nevraživé pohledy. Stěží ovládala pocity nenávisti i zoufalství a koukala, co se bude dít. Svalovec se krčil v bojové pozici, nechutně se usmíval, až mu byly vidět stříbrné zuby a v levé ruce držel zbraň, jejíž nože vytvářely efekt, že ten, kdo jí svírá, má mezi prsty deseticentimetrové drápy. Kaspian stál čtyři metry od něj a vyčkával, co soupeř podnikne, tmavě čokoládové oči se mu při tom zúžily soustředěním.
Nepřítel zaútočil bez varování jako první., ale Kaspian byl rychlý a vyhnul se jeho zásahu. Útočník výpad zopakoval, tentokrát se setkali, ale bez zranění. Holohlavec, kterému už se od temene lesknoucího potem odráželo slunce, však ve svých útocích nepolevoval. Dorážel na Kaspiana v čím dál kratších intervalech a agresivněji. Ten mu zatím úspěšně uhýbal. V porovnání s takovým hromotlukem pro něj byla lepší strategie úskoků, při níž se snažil protivníka unavit. Jenže svalovec se jevil, jakoby měl snad nevyčerpatelné množství energie. Šarn si raději zakryla obličej rukou, když její muž nestihl uhnout zákeřné ráně. Na lýtku se mu vyrýsoval dlouhý škrábanec, ale na nohu se postavit mohl, a tak se neohroženě vyřítil na soupeře, který k němu byl na moment otočený zády. Ostřím mu přejel přes polovinu snědých zad. Holohlavec se zbrkle a poplašeně ohnal po nebezpečí svou vyzbrojenou rukou. Nedosáhl však tak daleko, aby Kaspiana ohrozil. Svalovec svraštil čelo bolestí, další rána ho zasáhla do pravého ramene. Jeho výraz se změnil, až se ho Šarn lekla. Do teď vypadal jakoby si hrál, ale nyní už se rozhodl jít tvrdě a rychle za svým cílem. Zařval, znovu se ohnal pařáty, tentokrát s větší odhodlaností a přesností. Šarn zaťala zuby. Kaspianovi ve čtyřeh pruzích na boku začala prosakovat krev. Hromotluk se po něm ohnal znovu a jak se Kaspian vyhýbal jeho ráně, dostal se moc nízko a nepřítel do něj surově kopl. Stihl se rychle vyškrábat na nohy, odhodlaný se bránit, jeho žena však z jeho tváře vytušila, že má co dělat s přemáháním bolesti v boku. Nečekaně zasadil svalovci další ránu a ten se rovněž sklátil na zem. Oba se chvíli váleli v prachu a asi po minutě se zas zvedli. Vysílení, zpocení a potřísnění krví. Slunce na ně nelítostně pražilo a černooděnci ve stínu měli nadšením rozšířené zorničky. Kaspian se už sotva držel na nohou, potácel se nejistými kroky a hledal nepřítelovu slabinu, ten na tom však nebyl zas o tolik lépe. Na jednom oku, kterým mžoural před sebe, se mu rýsoval tmavý monokl. Přesto se na sebe opět vrhli, neboť věděli, že tím dlouhým postáváním na slunci si to jen zhoršují. Kaspianova dýka si jako cíl našla holohlavcovo stehno, oplátkou za ní však byla tvrdá rána pěstí do břicha, která ho srazila k zemi. Ležel tam a hruď se mu zvedala rychlými nádechy. Nepřítel se zubil na publikum a uštědřil mu další kopanec. Šarn sebou na tribuně škubla a po tvářích se jí začaly valit slzy, které už nedokázala zadržet.
Vycvičený bojovník se sklonil k poraženému muži a s vítězným úsměvem mu přejel svými drápy po zádech, ty za sebou zanechaly dlouhé a ošklivé stopy. Kaspian už po takové ztrátě krve začal omdlévat. Zachvěl se při náhlé a neustupující bolesti a přemáhal se, aby nezačal křičet. V ústech měl úplně vyschlo, každičký kousek těla ho bolel, že už ani nevěděl, kde je zraněný. Šarn pozorovala, že jeho nádechy jsou čím dál tím míň pravidelné. Svalovec zanechal svého mučení a rozhodl se potvrdit svou výhru smrtící ránou. Šarn se otočila na druhou stranu a začala hystericky brečet na celé kolo, už jí bylo všechno jedno, teď už všechno. V tom do arény vešel jeden z černě oblečených mužů a bojovníka zarazil. Chvilku něco řešili, potom přišel druhý, oznámil holohlavcovo vítězství, popadl Kaspiana za bezvládnou ruku a odtáhl ho pryč.


Skandar ve zkratce

10. dubna 2009 v 13:04 | Lawiane |  Skandar Keynes
Skandar Keynes

Datum narození: 5.9.1991
Místo narození: Londýn, Anglie
Znamení: panna
Filmografie: Letopisy Narnie- Lev, čarodějnice a skříň
Letopisy Narnie- Princ Kaspian