5. a 6. kapitola

10. dubna 2009 v 13:16 | Lawiane |  Ettinsmoor
5. KAPITOLA

,,Buch...buch..." Šarn se probrala z nepříjemného snu.
,,Ven! Vylezte! Tak slyšíte vy červi bídní! Začne představení!" Někdo odemknul dveře a rozrazil je dokořán. Světlo, které tak náhle vniklo do temné kobky, Šarn na chvíli oslepilo a jen co se rozkoukala, uviděla, že po ulici, chodbě či co to bylo, před její celou proudí dav stejně oděných postav, jako byla ona. Šli pomalu se skleslou hlavou, lidé bez naděje, podřízení svému osudu.
,,Nikdo nezůstane na cele?" zněl vzdalující se hlas s divným přízvukem.
Šarn se tedy vmísila do shluku lidí a nenápadně se ploužila mezi nimi tím pomalým tempem ztroskotanců. Bedlivě si však prohlížela své okolí. Dav ji vedl jakousi hlavní třídou, plnou prachu. Po obou stranách se zvedaly vysoké skalní stěny, které byly poseté cestičkami i v závratných výškách a ty cestičky lemovaly řady temných otvorů a dveří. Místnostmi pro věznění zajatců. Před nimi se hluboký kaňon, ona hlavní třída, rozevíralo v jakési náměstí.
Lidé, občas i jiné bytosti, před ní začali stoupat vzhůru po dřevěných schodech. Šarn byla zrovna obklopena vysokými lidmi a tak moc dobře neviděla. Vězni se začali zastavovat a řadit se na vzestupných tribunách. Před Šarn se vyklidilo trochu místa a tak uviděla, kde to vlastně stojí. Pod ní bylo ještě asi deset řad, nad ní ještě více a ty obklopovaly docela velkou arénu, rovněž plnou prachu z vyprahlé hlíny, který tu byl všude.
Nalevo od ní byla ve stereotypu řad plných vězňů změna, něco jako místa pro V.I.P. Pohodlné sedačky s dobrým výhledem, v niž byli usazeni samí černooděnci.
Ještě nějakou dobu se nedělo nic, jen se na sebe všichni víc mačkali, aby uvolnili místo nově příchozím. Do toho ještě začalo pálit slunce a dokazovat tak, že léto je pořád plně u moci.
Atmosféra očekávání pominula, zazněly povzbuzující výkřiky. Do arény přišli dva muži, každý z jedné strany. Jeden z mužů v černém udeřil do gongu a skalami se nesl jeho zvuk ještě několik vteřin.
Bojovníci dole se vyřítili proti sobě. Černooděnci povstali, aby lépe viděli. Byla na nich vidět dychtivost po boji a krvi druhých.
Ti dva dole vypadali, jakoby byli pro tuto zvrhlou zábavu vycvičeni. Obcházeli se v kruzích a hledali slabiny nepřítele s dýkou v ruce. Šarn se na to moc nechtěla dívat, ale když je zanedlouho zahlédla, byli už oba poznamenaní rvačkou s ostrými předměty.
Zhruba po dvaceti minutách jeden z mužů ztratil rovnováhu a zhroutil se na zem. Do středu dění vtrhnul někdo z pořadatelů a zarazil smrtící ránu, kterou chtěl ten druhý zasadit ležícímu soupeři. Oba byli odvedeni pryč, ale jeden za bouřlivého jásotu a druhý s posměšky v zádech.
Další rána z gongu. Z jedné strany vyšel muž nebo spíš chlapec, nepřiměřeně mladý a nezkušený pro tak nechutné pobavení divných osob v černých hávech. Diváci vyjekli překvapením a mnozí raději odvrátili tváře. Proti němu totiž vyšel vlkodlak. Vyceněné zuby se jen leskly.
Netrvalo to dlouho a otroci šli odklízet to, co zbylo z toho nebožáka. A ti co seděli v měkkých sedačkách? Ti mezi sebou nadšeně ujednávali sázky.
Slunce pražilo čím dál tím víc a vzduch začal být cítit pachem potu ostatních diváků.
Gong zazněl dnes potřetí. A… z pravého vchodu přišel na prašné bojiště Kaspian. Šarn vykulila oči a rychle se otočila. To přece nemůže být pravda! Podívala se tam znovu, aby se ujistila, zda jí nešálí zrak. Nešálil, byl to opravdu on. Na sobě měl lehkou narnijskou zbroj, ve které cestovali, v ruce dýku a na tváři znechucený výraz.
Šarn se do těla opět vrátil ten třes, popadla se za vlasy a nešťastně uvažovala, co se teď asi stane. Musí mu nějak pomoci, ale není jak. Leda by sama vtrhla do arény a pomohla mu. Jenže davem okolo nebylo možné se protlačit a i kdyby se tam dostala, tak by ji buď odvedli nebo zabili.
Před očima měla stále obrázek toho naježeného vlkodlaka s vyceněnými tesáky. Aslane, nedovol, aby ho pustili proti němu. Šarn sebou nervózně šila, když viděla, co vyšlo z druhé strany. Obluda, kterou nikdy neviděla, zavalitá, asi metr padesát vysoká, stojící na čtyřech tlustých hnátách a s hubou rozšklebenou přes půl hlavy.
Kaspian stál na místě bez hnutí, nemínil couvat, ale proti tomu stvoření se mu rovněž jít nechtělo. Jeho zbraň byla v porovnání s dvaceti drápy a nespočtem zubů něco jako kulka proti lodnímu dělu. Šarn si vyděšeně okusovala nehty a div si při tom nezkrátila rovnou celé prsty. Natahovala se na špičky, aby viděla přes pozorovatele před sebou. Ne, že by to tolik chtěla vidět, ale představa že nebude vědět, co se děje, jí přišla ještě horší.
Netvor zachroptěl, zahrabal nohou jako býk a bleskurychle se rozběhl na Kaspiana. Ten natolik rychlý útok nečekal. Nezmohl se na nic jiného, než že před sebou zkřížil ruce, aby si chránil hlavu. Jedna ruka byla bezmocná, ale v té druhé, ač si to ani neuvědomoval, svíral pořád tu dýku. Šarn ani nedýchala.
Diváci uslyšeli hrozné zaječení a jak to rychle začalo, tak to také nepředpokládaně rychle skončilo. Bylo po všem. Šarn se naklonila do strany, aby se přesvědčila, že se naplnily její nejhorší obavy. Přihlížející chvilku nevěřícně koukali a náhle propukli v jásot. Vězeň vyhrál! Jeden z nich zvítězí!
Černooděnci nevěřícně valili oči nad svými sázkami a výsledkem boje.
Příšera měla sice ostré drápy a zuby, jenže jí očividně chyběl dostatek inteligence. Jak vyskočila a chtěla se na nepřítele vrhnout shora, nastavila mu tak nechráněné břicho a Kaspianova zbraň, sic malá, ale přesto účinná, vykonala své.
Narnijský král, jehož totožnost tu nejspíš nikdo neznal, se zvedal z pod obludy, akorát trochu odřený od pádu umocněného váhou té zrůdy na něm, ale byl naživu. Šarn se ulevilo, až se jí z toho zamotala hlava. Na plochu, která byla teď středem dění, opět vstoupil jeden z pořadatelů a obecenstvu něco oznámil, jenže jazyku, kterým mluvil Šarn nerozuměla. A mohla být jedině ráda, protože jinak by z ní všechna radost rázem vyprchala. Ten člověk totiž oznamoval pravidlo, že zajatec, který zvítězil se druhý den utká s jedním z mužů, které viděli v prvním boji.
Nato popadl Kaspiana za rameno a vyvedl ho z arény. Šarn zahlédla jeho oči, co pátraly po divácích a hledaly ji. Pak jí zmizel z dohledu.
Show skončila a všichni se zase začali pomalu přemisťovat do svých cel.




6. KAPITOLA

Následující den byl pro Šarn asi tím nejhorším, co kdy zažila. S ostatními zajatci se opět doploužila na tribuny, aby mohla dopoledne strávit pozorováním těch bojů, které se jí tolik hnusily. Kdyby to však byly alespoň boje, co jí mohou být jedno.
Na čtvrtý zápas proti sobě byli postaveni Kaspian a ten holohlavý svalovec z předchozího dne. Když to spatřila, zvedl se jí samým stresem žaludek. Lidé okolo ní na ní vrhali napůl soucitné a napůl nevraživé pohledy. Stěží ovládala pocity nenávisti i zoufalství a koukala, co se bude dít. Svalovec se krčil v bojové pozici, nechutně se usmíval, až mu byly vidět stříbrné zuby a v levé ruce držel zbraň, jejíž nože vytvářely efekt, že ten, kdo jí svírá, má mezi prsty deseticentimetrové drápy. Kaspian stál čtyři metry od něj a vyčkával, co soupeř podnikne, tmavě čokoládové oči se mu při tom zúžily soustředěním.
Nepřítel zaútočil bez varování jako první., ale Kaspian byl rychlý a vyhnul se jeho zásahu. Útočník výpad zopakoval, tentokrát se setkali, ale bez zranění. Holohlavec, kterému už se od temene lesknoucího potem odráželo slunce, však ve svých útocích nepolevoval. Dorážel na Kaspiana v čím dál kratších intervalech a agresivněji. Ten mu zatím úspěšně uhýbal. V porovnání s takovým hromotlukem pro něj byla lepší strategie úskoků, při níž se snažil protivníka unavit. Jenže svalovec se jevil, jakoby měl snad nevyčerpatelné množství energie. Šarn si raději zakryla obličej rukou, když její muž nestihl uhnout zákeřné ráně. Na lýtku se mu vyrýsoval dlouhý škrábanec, ale na nohu se postavit mohl, a tak se neohroženě vyřítil na soupeře, který k němu byl na moment otočený zády. Ostřím mu přejel přes polovinu snědých zad. Holohlavec se zbrkle a poplašeně ohnal po nebezpečí svou vyzbrojenou rukou. Nedosáhl však tak daleko, aby Kaspiana ohrozil. Svalovec svraštil čelo bolestí, další rána ho zasáhla do pravého ramene. Jeho výraz se změnil, až se ho Šarn lekla. Do teď vypadal jakoby si hrál, ale nyní už se rozhodl jít tvrdě a rychle za svým cílem. Zařval, znovu se ohnal pařáty, tentokrát s větší odhodlaností a přesností. Šarn zaťala zuby. Kaspianovi ve čtyřeh pruzích na boku začala prosakovat krev. Hromotluk se po něm ohnal znovu a jak se Kaspian vyhýbal jeho ráně, dostal se moc nízko a nepřítel do něj surově kopl. Stihl se rychle vyškrábat na nohy, odhodlaný se bránit, jeho žena však z jeho tváře vytušila, že má co dělat s přemáháním bolesti v boku. Nečekaně zasadil svalovci další ránu a ten se rovněž sklátil na zem. Oba se chvíli váleli v prachu a asi po minutě se zas zvedli. Vysílení, zpocení a potřísnění krví. Slunce na ně nelítostně pražilo a černooděnci ve stínu měli nadšením rozšířené zorničky. Kaspian se už sotva držel na nohou, potácel se nejistými kroky a hledal nepřítelovu slabinu, ten na tom však nebyl zas o tolik lépe. Na jednom oku, kterým mžoural před sebe, se mu rýsoval tmavý monokl. Přesto se na sebe opět vrhli, neboť věděli, že tím dlouhým postáváním na slunci si to jen zhoršují. Kaspianova dýka si jako cíl našla holohlavcovo stehno, oplátkou za ní však byla tvrdá rána pěstí do břicha, která ho srazila k zemi. Ležel tam a hruď se mu zvedala rychlými nádechy. Nepřítel se zubil na publikum a uštědřil mu další kopanec. Šarn sebou na tribuně škubla a po tvářích se jí začaly valit slzy, které už nedokázala zadržet.
Vycvičený bojovník se sklonil k poraženému muži a s vítězným úsměvem mu přejel svými drápy po zádech, ty za sebou zanechaly dlouhé a ošklivé stopy. Kaspian už po takové ztrátě krve začal omdlévat. Zachvěl se při náhlé a neustupující bolesti a přemáhal se, aby nezačal křičet. V ústech měl úplně vyschlo, každičký kousek těla ho bolel, že už ani nevěděl, kde je zraněný. Šarn pozorovala, že jeho nádechy jsou čím dál tím míň pravidelné. Svalovec zanechal svého mučení a rozhodl se potvrdit svou výhru smrtící ránou. Šarn se otočila na druhou stranu a začala hystericky brečet na celé kolo, už jí bylo všechno jedno, teď už všechno. V tom do arény vešel jeden z černě oblečených mužů a bojovníka zarazil. Chvilku něco řešili, potom přišel druhý, oznámil holohlavcovo vítězství, popadl Kaspiana za bezvládnou ruku a odtáhl ho pryč.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Jak se vám to líbí? (oznámkuj jako ve škole)

1 30% (6)
2 20% (4)
3 20% (4)
4 10% (2)
5 20% (4)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama