7. kapitola

3. června 2009 v 18:00 | Lawiane |  Ettinsmoor
tak po nějakém tom měsíci jsem tu zpátky s pokračováním povídky. Kdybyněkdo nečetl (což jakože asi všichni, podle nevelkého počtu ohlasů) předchozí kapitoli, tak jsou v rubrice povídky- Ettinsmoor. Doufám, že se vám to bude líbit a nějak se k tomu taky vyjádříte. Přeji hezké čtení.
Vaše Lawiane

7. KAPITOLA


V noci Šarn zaslechla škrábání do kamene. K ránu se jí povedlo usnout, i když se o to vlastně ani nesnažila. Jen seděla na tvrdé zemi, opřená o skálu a tupý pohled rozmazaný slzami upírala nepřítomně před sebe. Ráno už odmítala na zápasy jít, jenže jí tam vyhnali. Ale dnes už tu nikoho neznala.
Večer seděla zase opřená o zeď ve své temné kobce a akorát uvažovala, zda-li se ještě někdy dostane domů. Neustále ji také v hlavě vrtala otázka-proč ji tu drží jen tak?
Odpověď na ní dostala za chvilku. Do ticha bylo slyšet cvaknutí petlice, co jí držela v této cele. Pak následovaly kroky, ale příchozího nebylo vidět, jelikož venku už byla tma, a tak ho neosvítilo žádné světlo z pootevřených dveří. Ty za sebou nakonec zamknul.
Šarn nikoho neviděla, jen cítila jeho přítomnost. To ji dost děsilo. Namáčkla se tedy víc ke stěně, aby na ní dotyčný tak rychle nenarazil. Najednou ta osoba rozsvítila svíčku a Šarn uviděla jednoho z místních vůdců v černém plášti. Zároveň uviděl on ji, skrčenou u stěny, jako divoké zvíře.
,,Ale!" zavolal nadšeně a škodolibě ,,tady tě máme!" potutelně se zachechtal. Šarn dostala strach ještě vetší a nevraživě se na něj podívala.
,,Co chcete?"
,,Co? To si snad myslíš, že tě tu držíme jen proto, aby ses mohla koukat na toho svýho chlápka?" zakroutil hlavou, ,,jo a mimochodem, když jsem mu říkal, co s tebou provedu, tak se dokonce pohnul!" rozchechtal se řezavým smíchem a plácal se při tom to tučného břicha.
,,No jo! Haha… Nedoufala jsi snad, že se po tom všem hned zvedne," ošklivě se zaculil a o kus se k ní přiblížil, ,,to tě teda zklamu. Páč ten bude rád, když se dožije zítřka."
Šarn zatvrzele mlčela a jak se pořád víc a víc tiskla ke stěně, začala v ní cítit drobné otřesy, které se ale zvětšovaly.
Svíčka stála na podlaze. Šarn po ní hrábla a zhasla jí. Teď měla výhodu ona, protože po slepu svou celu znala určitě lépe než ten chlap. I přes to se mu však podařilo nahnat ji po chvíli znovu do rohu. Pochechtával se jejímu strachu. Prudce se rozmáchl rukama, aby Šarn chytil, když v tom celou zaplál rudý žár, ozval se rachot drtící skály a ten chlap se válel na zemi v kouři a pachu spálených vlasů. V ten okamžik Šarn rovněž ucítila, jak ji obemkly veliké drápy a rozvalinou jí vytáhly ven z cely.
Tvor, co jí zbavil toho krutého chlapa, byla samozřejmě Galea, kterou zavřeli do vedlejší cely, jenž byla pochopitelně mnohem větší, nedošlo jim však jakou sílu může drak mít.
Šarn se přivinula k jejím teplým nozdrám. Po těch několika dnech naplněných beznadějí a zoufalstvím se v její duši konečně objevila jiskřička naděje.
,,Kde je Kaspian?" zeptala se jí Galea telepaticky ,,Sen je v kobce vedle mě. Dveře tam půjdou probourat snadno."
,,Nevím, kde přesně Kaspiana drží, ale nejspíš ho zavřeli v nějaké z těch jejich budov. Každopádně je na tom, ale dost špatně. Galeo, máš nějaký plán? A jak se ti povedlo zbořit tu zeď?"
,,Plán? Ten mám dost stručný-osvobodit co nejrychleji Sna a Kaspiana, dokud si ještě nevšimli toho, že mám tebe," otřela se své přítelkyni o tvář, aby jí dala najevo, jak je s ní ráda.
,,Postupně jsem roztavila řetězy, co mě poutaly a pak už to bylo lehké. Těm zloduchům zřejmě nedošlo, že draci taky chrlí oheň!" uchechtla se a z tlamy vyfoukla obláček dýmu. Šarn ji naposled pohladila a pak se pustily do svého boje o svobodu.
Galea spálila mohutné dveře na prach. Šarn se nenápadně vyplížila ven a nikým nespatřena se dostala do budov patřících zdejším šéfům a služebnictvu, i když v tomto případě spíše otrokům.
A jak předpokládala, Kaspiana tu opravdu našla. Nevnímal okolní svět, ale byl naživu. Šarn věděla, že bezvládného ho neunese a tak, jak se předtím dohodly, sdělila v myšlenkách Galee, kde se nachází. Ta vyrazila ze svého úkrytu, vyprostila Jasného sna z jeho vězení, a hnala se pro Šarn a jejího muže. Pro tu byla ta krátká chvíle k nevydržení. Bála se, že je tu někdo najde nebo, že se něco stane Galee, než pro ně doletí.
Najednou se opět ozval hrozný rachot-strop se propadal. Všude se sypala suť a skrze prach nebylo vidět na krok. Šarn seděla v hromadě kamení a Kaspiana svírala v náručí, aby ho ochránila před zbytky padajících kusů zdí. Jakmile prach trochu klesl, vytáhla je Galea ven a zběsilým tempem se dali na útěk. Kaňonem, ve kterém se nacházel komplex budov a vězení, se rozezněly poplašné zvony. Černé postavy vybíhali ven a zjišťovali, co se děje. To už je však Šarn viděla jako pouhé tečky, neboť Galea stoupala výš a výš, aby byla z dosahu las vrhaných obry.
Jejich útěk se zdařil, ti tyrané neměli žádné létající tvory, se kterými by se za nimi mohli vydat a tak byli ve vzduchu zatím v bezpečí. Obry, kteří je pronásledovali po zemi, se jim po nějaké době podařilo setřást.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Jak se vám to líbí? (oznámkuj jako ve škole)

1 30% (6)
2 20% (4)
3 20% (4)
4 10% (2)
5 20% (4)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama