8. kapitola

4. června 2009 v 8:01 | Lawiane |  Ettinsmoor

8. KAPITOLA


Po několika hodinách, strávených svižným letem na jihozápad, začalo svítat a skupina uprchlíků před sebou spatřila jako oázu v prosté a nehostinné krajině, neveliký lesík. Šarn rozhodla, že přistanou. Snad by tam mohli najít vodu a hlavně chtěla prohlédnout a ošetřit Kaspiana, jehož stav se nijak nezměnil.
K jejich radosti téměř ihned narazili na průzračný potůček. Zatím šlo vše dobře a narnijská královna dokonce začínala věřit v to, že vše dobře dopadne, že Kaspian konečně přijde k sobě a všichni se pak vrátí domů, do vlídné a mírumilovné Narnie.
Položila raněného do trávy vedle potoka, a když se zadívala do jeho tváře, která se na ni tolikrát smála plná života, přepadla ji zase truchlivá nálada. Zavrtěla hlavou, aby setřásla chmury a dala se do práce. Galea se usadila opodál, odpočívala a mlčky je sledovala. Grif se napil z potoka a nabídl královně svou pomoc, ta ji ale odmítla.
Sundala mu košili, která byla původně bílá, ale teď se více podobala toreadorskému šátku. Omyla, do teď neošetřené, rány a zoufale sledovala, jak z nich pořád prosakuje krev.
Roztrhala tu košili na několik pruhů látky a ty pak použila jako provizorní obvazy, jenže látky bylo málo a nebyla zrovna nejčistší. Šarn připadalo, že její počínání je jen zoufalý pokus, který se v těchto podmínkách nemůže zdařit. Obrátila se k dračici.
"Galeo, potřebujeme pořádnou pomoc, jinak to nepřežije!" držela jeho hlavu ve svém klíně a otřásala se vzlyky, které už nemohla dál zadržovat, při pomyšlení, že může každou chvílí navždy zmizet z jejího života.
"Musíme se co nejdřív dostat do Narnie!"
Galea přikývla, cítila její myšlenky a řekla, "To o čem teď uvažuješ, si vůbec nebudeme připouštět."
"Máš pravdu. Taková možnost neexistuje. Nestane se to!" ujišťovala se Šarn, ale hned ji zase napadlo: Ale co když ano, nemůžu si přece namlouvat, že je v pořádku.
Galea to vycítila a zavrčela. "Najdeme pomoc včas!" řekla rázně.
"Potřebujete pomoc?" ozval se za nimi zvláštní šelestivý a zastřený hlas.
Všichni se otočili a spatřili, jak k nim mezi stromy kráčí mladá žena. Štíhlá a oděná do šatů sešitých z různých kusů látek. Pleť měla bledou a plavé vlasy jí splývaly až na konec zad a na hlavě měla posazený věnec z březových větiček.
Šarn nevěřila vlastním očím. Kde se tu vzala? A je opravdu tak laskavá, jak vypadá nebo je to jen přetvářka a patří k těm, jenž po nich pátrají?
"Kdo jste?" křikla na ní Šarn a postavila se před Kaspiana.
"To vám vysvětlím později. Nejdřív bychom měli něco udělat pro něj. Nevypadá zrovna nejlépe!" ukázala ladnou rukou na Kaspiana.
"Předpokládám, že hádám správně, zeptám-li se, jestli jste uprchli z Údolí černých duší?" ptala se a s neuvěřitelnou lehkostí vzala Kaspiana do náruče a vyrazila s ním směrem, odkud přišla. Šarn usoudila, že jim nezbývá jiná možnost, než jí věřit, a tak se všichni vydali za ní.
"Nevím, jak se to tam jmenuje, ale údolí to je, dokonce spíše kaňon, a nějací zvrhlíci v černých hábitech tam nechávají bojovat zajatce, které bezdůvodně chytají!" přisvědčila Šarn.
"Ano, tak to je Údolí černých duší."
Došli k jejímu obydlí, a že bylo opravdu zvláštní.
Kolem tlustého stromu, byl postaven malý vzdušný domek, jehož středem byl kmen, takže měl kulatý tvar a postavený byl z větví, listů a kůry. Vybavení bylo strohé, ale dostačující a dokonce tu byly schody vedoucí do dalšího patra. Mezi větvemi tu poletovali ptáčci a od stropu tu vysela stříbrná lucernička.
Žena položila Kaspiana na postel u stěny a začala mlčky pobíhat po místnosti. Tu něco vzala a tam zas něco jiného a za půl hodiny byl Kaspian ošetřený různými bylinkami a zavázaný do čistých obvazů. Dokonce se jí podařilo vpravit do něj nějaký nápoj. Nakonec si oddychla a posadila se ke stolu naproti nevěřícné a vděčné Šarn. Galea a Sen nakukovali dovnitř nezaskleným oknem.
"Proč to děláte?" položila jí Šarn otázku, "A kdo jste?"
"To je dlouhý příběh, ale máme dost času, tak se pokusím vám ho alespoň trochu vysvětlit. Hlavně si prosím nemyslete, že na vás chystám nějakou zradu." Opřela si lokty o stůl a propletla prsty na rukou. Koukala se z okna, ale ne na tvory nahlížející do něj, nýbrž někam daleko za ně.
"Jsem dryáda a jmenuji se Labéma. Vím, že v Ettinsmooru nemám co dělat, ale můj strom sem z Narnie zanesl jeden mluvící pták. Byla jsem tenkrát ještě semínko. A mnohé narnijské lesy postihlo neštěstí- Telmařané začali kácet naše lesy. Z mé matky si udělali špalky do krbu." Chvilku mlčela a pak pokračovala, "Mě naštěstí zachránil ten jestřáb, když mě odnesl sem do Ettinsmooru. Jsem tedy nucena žít tady, ale nezapomněla jsem na svůj původ a pravý domov. Proto se snažím, alespoň trochu bojovat proti zdejšímu zlu. Párkrát se mi dokonce podařilo vysvobodit někoho přímo z Údolí černých duší."
"Ale vždyť Údolí je odtud dost daleko. Letěli jsme asi pět hodin v kuse," skočila jí Šarn do řeči.
"Museli jste zřejmě trochu bloudit a omylem se vrátit, protože já to mám do Údolí tři hodiny rychlé chůze."
Tohle zjištění Šarn na náladě zrovna nepřidalo. Labéma mluvila dál.
"Jednou byl tím vysvobozeným narnijský faun, takový ten kozonohý."
"Vím, co je to faun. My jsme také z Narnie."
"Opravdu? No, myslela jsem si to," usmála se.
"No a toho fauna jsem tu několik dní schovávala, potom odešel a snad se ve zdraví vrátil domů. Od něj jsem se doslechla, že už se poměry v Narnii změnily. Prý máte nového krále- Telmařana, co je vlídný k mluvícím zvířatům, stromům i jiným bytostem. Je to stále pravda?"
Labéma vypadala, že ji to opravdu zajímá.
"Do našeho odchodu z Narnie tomu tak skutečně bylo, ale teď je budoucnost ve hvězdách."
"Jak to? Vy jste utekli před válkou?" divila se dryáda.
"Ne. Že je budoucnost ve hvězdách, to říkám proto, že ten zmiňovaný narnijský král leží ve vaší posteli."
Labéma se otočila na Kaspiana, jakoby snad čekala, že tam najde někoho jiného s korunou na hlavě. Zprvu byla dryáda trochu nervózní, když zjistila, že se tu baví s královnou a rukou má život vladaře celé země, ale pak si na to zvykla a obě ženy si dobře rozuměly.
V tomto příjemném prostředí strávili poutníci dvacet dní. Dryádčino léčitelské umění dělalo s Kaspianem hotové zázraky.
Po těch necelých třech týdnech už byl téměř v naprostém pořádku. Akorát ty tři jizvy na zádech už mu asi zůstanou na celý život. Šarn to ale nevadilo, takhle vypadal víc jako statečný hrdina.
Dnes ráno se po krátké diskusi všichni dohodli, že je na čase vydat se domů. Ani nevěděli, jak by měli dryádě poděkovat, ale ona je přesvědčovala, že pro ní je taková pomoc samozřejmostí a také jedinečnou činností, kterou tady má.
Kaspian se pro tentokrát posadil na Galeu a Šarn vytáhl k sobě. Po tom všem, co teď zažili, chtěli být co nejvíce spolu. Sen se jim nabídl, že ponese alespoň zavazadla.
S tisícerými díky se tedy rozloučili s Labémou a Galea s Jasným snem na svých křídlech zamířili k Narnii.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Jak se vám to líbí? (oznámkuj jako ve škole)

1 30% (6)
2 20% (4)
3 20% (4)
4 10% (2)
5 20% (4)

Komentáře

1 Áďa Áďa | Web | 4. června 2009 v 14:32 | Reagovat

Jak koukám, tak taky ráda čteš letopisy narnie =)) Já už jsem všechny přečetla (kromě poslední bitvy, tu teď čtu) =))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama