Ztráta

22. září 2009 v 18:18 | Lawiane |  O mně
Ztráta
…když přicházím domů, už tu není nikdo, kdo by mě vítal, není nikdo, kdo by se radoval ze slov "jdeme ven" a není nikdo, jehož stopy by věrně lemovaly ty mé…
Bohužel v pátek proběhla Kukinčina poslední cesta. Psala jsem tu, že nemůže chodit na zadní nohy a vyměšovat. Její stav se ani po mnoha práškách nezlepšil a byla prakticky ochrnutá na celou zadní polovinu těla, proto jsme museli při páteční návštěvě veteriny zvolit poslední možnost. Usnula mámě v náručí, obklopena členy rodiny ronícími slzy.
Už od té doby co jsme si jí přinesli domů, jsem se obávala, toho okamžiku, kdy už nebude mezi živými. Děsila jsem se toho, že po ní ve mně zůstane hrozné prázdno. Ale teď, když už se to stalo, se musím přiznat, že mé oči pro ni neuronily možná ani tolik slz, co by si zasloužila. Připadám si sobecká, přijde mi, že poslední dobou jsem zahleděná pořád jen do sebe. Ztrácím snad city nebo co? Ale vůbec jsem ty těžké dny, kdy už bylo jasné, že to s ní dobře nedopadne, neprožívala tak hrozně, jak by se dalo čekat. Možná je to tím, že mi to asi ještě úplně nedošlo. Mám stále takový pocit, že ta pravá Kuki je jen s tátou na chatě a zase se zdravá vrátí. Ten nemocný pes, co s námi byl od návratu z dovolené, jako by byl nějaký jiný, ale je ošklivé takhle uvažovat, když ten nemocný pes byla Ona a musela prožívat všechen ten stres a (doufám, že ne velké) bolesti. Jsem alespoň ráda, že jí mám v paměti uchovanou, jako zdravou, věrnou a vždy dobře naladěnou…
Pár slov o jejím příběhu s námi:
Teď, když už nám jí nemůže nikdo vzít, můžu po pravdě napsat, jak jsme k ní přišli. Kukinu jsme zkrátka ukradli! Ano, čtete dobře. Byl leden, mrzlo, a když jsme se vraceli z nákupu, tak před Kauflandem seděla přivázaná krásná fenka, neměla ani obleček a klepala se zimou. Bylo nám jí líto a také nám hned padla do oka, že kdybychom chtěli pejska, tak takového. Čekali jsme tam s ní asi hodinu a zahřívali ji, dokonce jsme rozhlasem v obchodě nechávali vyvolávat majitele, aby si pro ní přišli, že je jí hrozná zima, ale nikdo nešel a nešel. Nakonec jsme dali na rady kolemjdoucích, kteří byli názoru, že si jí máme vzít, odvázali vodítko a pejska si přinesli domů. Byla u nás zabydlená raz dva a ani náznakem netruchlila po předchozích majitelích. (ani se jí nedivím, bůhví co to bylo za lidi. já bych jí v mrazu nenechala čekat ani 10 minut!) Tak započalo krásných 7 let, porozumění s tvorem, který byl, tak vnímavý, chytrý, mazlivý…(a 100 dalších pozitiv). Byla nesmírně učenlivá, proto jsem s ní asi 4 roky cvičila tanec se psem (psí sport-snad víte o co jde, poslední dobou už je docela známí), naučila se spoustu povelů jako slalom mezi mýma nohama, když jdu, sudy, různé otočky, přeskoky, couvání atd. Obě nás to velmi bavilo a je škoda, že už si nikdy nezatancujeme…

Psala bych dál, ale vím, že dlouhé články tu moc neuspěly, tak přidávám už je fotky.
Věřím, že s námi měla hezký život a, že jsme pro ní udělali to nejlepší.
Kiitos Kuki
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Viviana Mori Viviana Mori | Web | 23. září 2009 v 9:18 | Reagovat

To byl opravdu moc krásnej pejsek. Je to smutný, ale už je jí dobře. Jak se říká, smrt je trest jen pro ty co zůstali... '
Ale určitě by nebyla ráda, kdyby ses moc trápila...
Vím, jak je to těžký, ale holt je to neodlučitelná součást života.
Drž se.

2 Avilan SB Avilan SB | Web | 23. září 2009 v 16:36 | Reagovat

Je mi to moc líto... Vím, že kočka se nedá srovnávat se psem, ale když mi zemřel kocour, byla jsem z toho na  prášky a nemohla se s tím vyrovnat. Ale zpravil to pohled na nový přírůstek, na nového kocoura, který mi navždy bude připomínat i toho zesnulého...
Byla u vás šťastná a to je hlavní...

3 Lawiane Lawiane | 24. září 2009 v 18:00 | Reagovat

Děkuji za vaše příspěvky. Beru to taky tak, jak píše Viviana. Nový pejsek bohužel být neůže, kvůli tátově alergii. :-/

4 Shadows & Illusions Shadows & Illusions | Web | 12. prosince 2009 v 11:46 | Reagovat

Letos v dubnu, jsem taky přišla o svého milovaného... Jenže on umřel, asi mnohem krutější smrtí, než ta Tvá Kuki?:)
Měl nádor na slezině o velikosti dětské hlavy, který byl naplněný krví a jednoho dne...Praskl a Dineček umřel v hrozných křečích a v nesnesitelné bolesti na vykrvácení do dutiny břišní...:'(

5 VLCINECKA VLCINECKA | 22. března 2010 v 8:44 | Reagovat

MĚ SE   TO  STALO  S POTKÁNKEM_(MUSELI  jsme ho dát utratit, mel rakovinu NÁDOR NA  TĚLE, uz nebyl veselý, nepapal, byl najezený, nemel uz tu  hezkou  srsticku  jako dirve, byl smutný..  ALE  KDYZ byl este zdravý, chtel  si  hrát, chtel behat,  jen tak  šplhat  a lést. DNES  uz  je  v potknaním nebíčku a  doufám, že  ho nic už nebolí, měla  jsem ho moc   ráda. Je  fakt, že sis  to a si jeste neuvedomila,ale to prijde  až déle...jako an mš  ted po přečtení tvého  článku o   tvém pejskovi, chudinka:(je  mi  ho  lííto i  tebe,ale věr, že  to pravý nový přírůstek. Kup si nového pejska..:)

6 kikinka6 kikinka6 | E-mail | Web | 22. března 2010 v 19:43 | Reagovat

je mi tvého pejska moc líto a když má na pejsky tvůj tatínek alergii pořidte si nějakého který může být venku a nebo jaké koliv zvířátko.Sice žádné se nedá srovnat s pejskem ale myslím že ti v zahojení tvého smutku aspon trochu pomůže.V jednom zverimexu jsem vyděla prasátko né obrovské prase které se chová na farmě ale specialně vyšlechtěné prasátko které se výškou podobá pejskovi a můžeš ho jako pejska vodit na vodítku asi bi jsi tomu nevěřila ale slyšela jsem že prasátka josu velmi inteligentní.Tvůj pejsek byl moc krásný ale ted je mu dobře.Dívá se na tebe z obláčku protože je ted určitě v psím nebíčku a nechtěl bi aby ses kvuli jeho odchodu trápila.Pořid si jakékoliv jiné zvířátko a tvůj pejsek se na obláčku určitě usměje přeju ti hodně štěstí.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama