Květen 2010

Skříň je zamčená

15. května 2010 v 21:54 | Lawiane |  O mně
Je to tak, moje dveře do Narnie už se asi nadobro zamkly. Doufala jsem, že tohle přijde až za dlouho a je pravda, že mi to naštěstí vydrželo dlouhou dobu. Ale teď cítím, že už to nenávratně odešlo. Narnii mám a stále budu mít ráda, dala mi toho hrozně moc, hlavně pochopení jakési víry v dobro a úcty. Ty knížky pro mě byli něčím víc než jen příběhy se začátkem a koncem.
Ale nyní je tu něco jiného, něco dalšího. Člověk nemůže krnět celý život jen u jednoho tématu. A je jasné, že v sedmnácti asi nemůžu hltat pohádky. To, co mě baví místo Narnie, je zřejmě trvalejší, mohlo by mě to provázet celý život, je to konečně něco opravdového, něco co tu je a je možné to navštívit, nahmatat, uvidět… bohužel to těmito fakty zase ztrácí tajemství. Je to Finsko. Země, do které se, na rozdíl od Narnie, jednou podívám.
Ale na Narnii nezapomenu, nikdy. To slibuju při Aslanovi.
Byly to krásné dva roky plné snění. Snění o bájných tvorech, o dobrých lidech a o naději… co když ty dveře jsou…
Vystoupila jsem se světa představ, snů a fantazie do reality. A už se proti ní nebouřím.
A už chápu význam některých Aslanových slov.
Že, až přijde čas, kdy budeme na návrat do Narnie moc staří, pochopíme to a nebude nám to líto. Že Velký lev je ve všech světech, i v tom našem, jen musíme vidět a umět si ho tu najít.
                                         Znamenalo to tu pro mě hodně. Sbohem.
                                                                                S láskou k Narnii a tomuto blogu Lawiane